V Amsterdamu dne 1.září 1962 se narodil chlapeček tmavé pleti Ruud. Už od malička věnoval svůj veškerý volný čas fotbalu. Nejprve v ASV Meerboys, jednom ze stovek amsterdamských klukovských oddílů, později v klubu DWS Amsterdam, jehož vyhledavači talentů, si nemohli vytáhlého chlapce nevšimnout. V 16 letech zkusil štěstí na předváděčce talentů Ajaxu. Zde ale kupodivu nezaujal. Mladý Gullit však nevěšel hlavu a zanedlouho klepal na dveře HFC Haarlem. Jeho první profesionální angažmá!
Již v první jeho sezoně 1979/80 stihl odehrát v první lize 24 zápasů a stačil dát čtyři góly. Na obránce velmi slušný výkon! Sestup Haarlemu do 2 ligy z
Nametal pro Ruuda nakonec dar z nebes, rok v nižší soutěži nabízel dostatek času nejprve k experimentu a záhy k defenzivnímu přeškolení. Haarlem se v klidu vrátil do 1 ligy i díky 14 brankám Ruuda Gullita. Svůj debut za národní tým Holandska zažil v den svých devatenáctých narozenin a svým výkonem natolik upoutal, že se okamžitě stal jedním ze základních stavebních kamenů národního mužstva.
V Haarlemu přímo exceloval a ve 31 zápasech dal 14 branek. Celá země přemítala, čí dres bude oblékat příští sezónu. Nakonec to dopadlo podle jeho představ a stěhoval se do Rotterdamu kde oblékal červenobílý dres Feyenordu. V první sezoně nastupoval vedle velkých hvězd Holandského fotbalu. Domácí hvězda Wim van Hanegen a bajný Johan Cruyff. Mohl dostat Ruud lepší učitele? Od sezóny 1983/84 se Ruud stal ústřední postavou Feyenoordu i celé tehdejší Nizozemské reprezentace. Holanďan zářil jako slunce., Vyhrál s Feyenoordem mistrovský titul i pohár a ve 33 zápasech dal 15 branek. V Nizozemsku zavládla éra gullitománie. Ruuda a jeho copánky oslavovali tribuny po celé zemi. Sečteno a podtrženo: Ruud = sympaťák a vzor!
Od sezóny 1985/86 se na pět let upsal PSV Eidhoven, které zaplatilo Feyenoordu vysoké odstupné a hlavně tyto peníze zaplatili klubu velké dluhy. Novopečený kapitán národního mužstva prožil v Nizozemí nejlepší svá fotbalová léta. Z celkem PSV odehrál 68 zápasů a dal 46 gólů a tím dvakrát přivedl PSV k mistrovskému titulu! Superhvězda!
Zde se Gullitův fotbalový osud láme. Když se v Barceloně na počátku roku 1987 uskutečnil klubový turnaj Trofej gamber uviděl Ruuda v akci Silvio Berlusconi majitel milánského AC.
Jak to, že tento člověk nehraje z a nás v nejlepší lize na světe, Serii A? Okamžitý kontakt s vedením klubu i samostatným hráčem, fantastická finanční nabídka odstupného, jež z Ruuda pojednou činila jednoho s nedražších světových fotbalistů. Eidhoven nechtěl z počátku o přestupu ani slyšet, ale mladý Holanďan si přestup do Itálie přímo vytrucoval. Aby se necítil v miláně Ruud opuštěn zakoupil Berlusconi ještě zatím méně známého Van Baštěna a o rok později Rijkaarda.
Ruud Gullit se v milionářském superklubu rychle adaptoval do zcela nových podmínek, získal si nezbytnou podporu fanoušků Rossoneri a přesto zůstavá otázkou zda se cítil v AC Milan opravdu šťasten. Není pochyb o tom, že do Itálie vlastně musel odejít, pokud sám sobě toužil dokázat, že je hráčem nejvyšší světové extratřídy, právě v italské lize přece tehdy působili nejlepší světoví hráči včele s Diegem Maradonou! V Italii se dostalo Gullitovi těch největších individuálních ocenění. Zlatý míč za rok 1987, vyhlášen nejlepším hráčem světa 1987 a 1989 prestižním časopisem World Soccer. V milánském dresu vyhrál 3 x scudetto, 2 x Ligu mistrů, Superpohár i Interkontinentální pohár. Úspěchy, luxus, velké peníze … ale také naprostá ztráta soukromí, nemilosrdný mediální tlak, oscilace fanouškovské lásky a nenávisti na ostří nože, světská lákadla.
Klubové povinnosti, četná zranění a řada vedlejších okolností nakonec omezili na překvapivé minimum i jeho výčet reprezentačních úspěchů. Jedinou opravdovou radost zažil na euru 1988 v Německu, kde výrazně přispěl k titulu Oranje.
V letech 1993-1995 pendloval mezi Milanem a Sampdorii. V Janově prožil druhou mízu a hlavně díky němu Sampdoria získala italský pohár. O tom co vedlo v posledním roce svého italského působení k návratu do AC Milan a chvátnému útěku zpět do Dorie nehodlal mluvit.
Poslední roky své bohaté fotbalové kariéry strávil v Anglii v dresu londýnského Chelsea FC.
Zde ještě pomohl k zisku prestižního Anglického poháru. Kopačky pověsil na hřebík ve svých 35 letech, ale s fotbalem neskončil začal trénovat.