Ukrajinský bomber se narodil 29.září roku 1976 v Dvirkivščině. Už od mala tíhnul ke sportu a nakonec u něj zvítězil fotbal. V těžkých podmínkách chudobné Ukrajiny tak začal vyrůstat největší fotbalový talent, jaký kdy tato země poznala. Brzy začal naplno trénovat v mládežnických programech Dynama Kyjev, kde také potkal člověka, který ovlivnil jeho kariéru více, než kdokoliv jiný. Valerij Lobanovskij, legendární ukrajinský trenér a legenda lavičky Dynama. Tenhle zavalitý odborník se mladého ostrostřelce ujal a staral se o něj jako o vlastního syna. Právě díky němu se Andrej naučil tvrdě pracovat a začal se rapidně zlepšovat. V legendární éře Dynama Kyjev vytvořili spolu se Sergejem Rebrovem nezastavitelný ofenzivní pár, před kterým se třásla kdejaká vyhlášená světová obrana. Společně dokázali vyhrát 5 titulů v ukrajinské lize v řadě a na vrcholu slávy si jej tak vyhlédl Milánský AC. Tím se začala psát další výrazná kapitola kariéra ukrajinského snipera.
V Itálii Andrej ani trochu neubral na pracovitosti a výsledky se dostavily okamžitě. V prvních dvou sezonách za Rossoneri nasázel pokaždé 24 branek, čímž si získal obdiv nejen Itálie, ale obecně veškerého fotbalového světa. Sám Shevchenko by ale rád vyměnil několik gólů za možnost získat scudetto. To se mu nedařilo mnoho let, Milánští vždy skončili v závěsu za mistrem. Jeho osobní krize vyvrcholila zraněním v sezoně 2002/2003, po kterém dlouho hledal svou obvyklou pohodu. Na pokyn majitele Silvia Berlusconiho byl Andrej pravidelně nasazován, i když nepředváděl přesvědčivé výkony. Nechtěně tak upadl v nelibost médií a začaly se objevovat fámy o jeho sporech s kamarádem Tomassonem. Oba střelci ale tyto zprávy rychle dementovali a Andrej se přeci jenom trochu rozhoupal. A když ve finále Ligy Mistrů proti nenáviděnému Juventusu Turín proměnil pokutový kop a zajistil vítězství pro AC Milan, veškeré problémy byly zažehnány. Z psance se během noci stal hrdina celého Milána, a konečně mohl pozvednout nad hlavu nějakou trofej. V téže sezóně jej ale velice zarmoutila zpráva o smrti milovaného trenéra Lobanovského. V té době byl Andrej s AC Milan na turné v New Yorku, ale klub mu nedělal žádné problémy a zajistil mu cestu na Ukrajinu. Andrej na tuto bezprostřední ochotu Milánského klubu dodnes s pohnutím v hlase uznale vypráví. Lobanovskij znamenal pro Shevu hodně, ale byl to hlavně národní hrdina. Při smutečním projevu říkal Andrej přerývaným hlasem: „Nikdy na tebe nezapomenu, můj otče a učiteli.“. Ani smrt milovaného člověka však nemohla zastavit stoupající formu ukrajinského střelce.
V sezoně 2003/2004 Andrej prohlásil, že prioritou pro jeho klub je zisk scudetta. Jak řekl, tak se také stalo a Andrej svou obvyklou dávkou 24 branek přispěl k zisku nejcennější italské trofeje. Po sezóně byl navíc oceněn jako úplně nejlepší fotbalista Evropy a získal Zlatý Míč. V následující sezoně navíc dovedl Rossoneri opět do finále Ligy Mistrů, kde však prohráli na penalty s Liverpoolem. Výkony Shevy v této a následující sezoně ale dávají jasně najevo, že hvězda ukrajinského střelce bude dále zářit v plné síle. Sám Andrej potvrdil, že v Miláně chce dokončit kariéru, takže doufejme, že jej čeká ještě mnoho gólově plodných let.
