Upozornil na sebe v devatenácti letech, to chytal za FC Victoria. Odtamtud se přestěhoval do Cruzeira, s nímž vyhrál brazilský titul a Pohár osvoboditelů.
V roce 1995 byl náhradníkem na mistroství Jižní Ameriky, o rok později získal bronz na olympiádě v Atlantě a v roce 1998 byl členem stříbrného týmu na mistroství světa ve Francii.
Téhoľ roku v prosinci zamířil do Evropy, koupilo ho AC Milán a obratem poslalo na hostování do švýcarského Lugana. Tam zůstal do konce sezony 1998/99. Na další ročník ho italský klub převelel zpět do brazilského Corinthians, kde rovněž několik sezon hostoval.
Teprve potom přišel průlom v Didově mezinárodní kariéře. Během jediné sezony se stal penaltovým hrdinou mistroství Jižní Ameriky a později klubového mistrovství světa.
Vedení milánského klubu se rozhodlo dát Didovi příleľitost. Experiment se vąak nezdařil a Dida se vrátil zpátky do Corinthians.
Na sezonu 2001/02 přišel do AC Milán Carlo Ancelotti. Když hodnotil defenzivní činnost muľstva, převažovala mu mínus nad plus. Výsledkem byl Didův návrat do AC Milán.
Ročník 2002/03 zahájil jako první gól gólma Christian Abbiati, ale ten se krátce nato zranil. Do branky se tak postavil Dida. Mohutný gólman vládl pokutovému území s ledovým klidem a velkou sebedůvěrou završil penaltovým rozstřelem, který rozhodl o vítězství AC Milán ve finále Ligy mistrů nad Juventusem Turín.
V sezoně 2003/04 pokračoval ve spolehlivých výkonech: ve 32 odchytaných ligových utkání lovil míč ze sítě jen dvacekrát a AC Milán po pěti letech vyhrálo mistrovský titul.
Jméno "Dida" se začalo vyskytovat v debatách odborníků na téma "nejlepší brankář světového fotbalu".
Přece jen tu však byla vada na kráse: katastrofální výpadek Didy a celé obrany AC Milán ve čtvrtfinálovém utkání Ligy mistrů na hřišti španělského La Coruňa.
V ročníku 2004/05 Dida dál potvrzoval vybudovanou pověst a AC Milán se v Lize mistrů i na domácí půdě nechalo předběhnout aľ těsně před cílovou páskou. Dida přitom v Lize mistrů nedostal 622 minut branku.
