Celým jménem Ronaldo Assis de Moreira známý jako Ronaldinho Gaúcho se narodil 21.března 1980 ve Vila Nova nedaleko města Porto Alegre. Jeho jméno Ronaldinho bylo původně vymyšleno jako prostředek k rozlišování s dalším brazilským útočníkem Ronaldem. Ronaldinho se stal s Brazílií v roce 2002 mistrem světa, v letech 2004, 2005 byl vyhlášen nejlepším hráčem roku a v roce 2005 se stal nejlepším hráčem působícím v Evropě. Nicméně on sám si nemyslí, že by byl nejlepším hráčem v Barceloně natož celého světa.
Ronaldinho byl nejmladší ze tří dětí. Jeho matka Miguelina byla prodavačkou a později vystudovala zdravotnictví a stala se zdravotní sestrou. Otec Joao byl pracovníkem na loděnici a hrál fotbal za Cruzeiro. Joao zemřel, když Ronaldinhovi bylo teprve osm let. V dětství se Ronaldinho věnoval spíš futsalu a plážovému fotbalu, později však našel svou novou lásku v klasickém fotbale. On je obrovským fanouškem brazilské hudby a občas hraje na bubny a zpívá s přáteli v Barceloně. Jeho druhou vášní hned po fotbale je samba, mezi níž a právě fotbalem se v mládí rozhodoval. Naštěstí si vybral fotbal.
Ronaldinhova kariéra začala v brazilském klubu Gremio pod trenérem Luizem Felipem Scolarim, který v roce 2002 dovedl Brazílii k titulu mistrů světa. Poprvé na sebe vážněji upozornil na poháru Libertadores v roce 1998, kdy vstřelil mnoho gólů zaujal hlavně míčovou kontrolou a technickou vybaveností. V roce 1999 byl následně nominován do reprezentace a v roce 2001 se o jeho služby začaly zajímat evropské velkokluby, hlavně z Premier League. Nakonec však Ronaldinho podepsal pětiletou smlouvu s francouzským klubem PSG.
Ronaldinho odešel v roce 2001 hrát evropský fotbal do Francie. I přes nabídky daleko větších a slavnějších klubů si zvolil právě PSG. Během jeho působení ve Francii si manažer klubu Luis Fernandez na Ronaldinha stěžoval, protože si myslel, že dával přednost nočnímu životu před fotbalem. V roce 2003 chtěl z PSG odejít, protože se klub neprobojoval do evropských pohárů. Ronaldinhovu touhu odejít podpořila také možnost přestoupit do některého z evropských velkoklubů. O jeho služby projevil zájem hlavně Manchester United a FC Barcelona. Nakonec přestoupil do Barcelony.
Dne 19. července 2003 začala Ronaldinhovi nová kariéra. Předseda Barcelony Joan Laporta chtěl sice namísto Ronaldinha přivést Davida Beckhama z Manchesteru United, ale ten však odešel do konkurenčního Realu Madrid. Ronaldinho se poprvé uvedl v dresu Barcelony na americkém turné v zápase proti AC Milán, který jeho tým vyhrál 2:0 a Ronaldinho k výhře přispěl jedním gólem. V jeho první sezoně v La Lize skončila Barcelona druhá za Valencií, ale v následujících ročnících vždy získala titul. Samuel Eto´o, Deco, Xavi, Ludovic Giuly, Henrik Larsson a samozřejmě i Ronaldinho byli hlavními strůjci titulu v sezoně 2004/2005.
První velká porážka přišla v osmifinále Ligy mistrů 2004/2005, když Barcelona vypadla s Chelsea Londýn. V prvním zápase sice dokázala na domácí půdě zvítězit 2:1, ale v odvetě na Stamford Bridge prohrála 4:2 a se soutěží se musela rozloučit. Nepomohly jí ani dva Ronaldinhovy góly, které ještě za stavu 3:2 pro Chelsea znamenaly postup pro Barcelonu. Ronaldinhova smlouva měla tehdy vypršet v roce 2008 a proto mu vedení Barcelony nabídlo novou smlouvu až do roku 2014, kterou však Ronaldinho odmítl. Nicméně ten samý rok podepsal rozšíření kontraktu o dva roky.
19.listopadu 2005 ozářil všechny fotbalové fanoušky svým geniálním vystoupením na stadionu Santiago Bernabeu v zápase s Realem Madrid. Svými dvěma góly pomohl Barce ke skalpu svého největšího konkurenta a navíc mu při odchodu ze hřiště bouřlivě aplaudovali i fanoušci Realu Madrid. Tento počin zažil naposledy Diego Maradona v roce 1985. V září roku 2005 byl Ronaldinho zvolen v anketě FIFPro svými profesionálními kolegy nejlepším hráčem roku.
V listopadu 2005 získal Ronaldinho Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu působícího v Evropě a byl zvolen nejlepším útočníkem Ligy mistrů za sezonu 2004/2005. V roce 2005 se také stal historicky třetím Brazilcem, který vyhrál Ballon d´Or. 19. prosince 2005 byl znovu jmenován FIFA nejlepším hráčem roku a s 956 body suveréně zvítězil, když druhý v pořadí, Frank Lampard z Chelsea, získal 306 bodů a třetí skončil Ronaldinhův spoluhráč Samuel Eto´o, který získal 190 bodů. Ronaldinho tak v roce 2005 získal všechny individuální ocenění, o kterých se může fotbalistovi zdát.
V další sezoně, konkrétně 2005/2006 v Lize mistrů narazila Barcelona v čele s Ronaldinhem v osmifinále opět na Chelsea. Tentokrát se z postupu radovala Barcelona, když Ronaldinho po průniku kolem obránců rozhodl tvrdou střelou, která skončila za zády Petra Čecha. Ve čtvrtfinále se Katalánci střetli s Benficou Lisabon a po domácí výhře 2:0, kde se Rony strefil z pokutového kopu a po remíze 0:0 v Portugalsku na Estadio da Luz, postoupila Barcelona do semifinále, kde narazila na AC Milán a na San Siro Ronaldinho poslal krásný pas za obranu na Ludovica Giulyho, který pohotově zakončil a rozhodl tak o postupu Barcy do finále Ligy mistrů, kde na ni čekal Arsenal vedený Thierry Henrym.
Arsenal se po vyloučení Lehmana dostal do vedení, ale v desíti nedokázali tento stav udržet a po dvou přesných přihrávkách Henrika Larssona a gólech Samuela Eto´a a Juliana Bellettiho dokázala Barcelona strhnout vítězství na svou stranu. Ronaldinho v tomto zápase zůstal malinko za očekáváním, ale i tak dokázala Barca získat nejcennější klubou trofej. Tu sezonu ještě Barcelona korunovala prvenstvím i v domácí soutěži a po výhře 1:0 nad Celtou Vigo mohla slavit mistrovský titul. Ronaldinhův střelecký gólometr se zastavil na čísla 25 za všechna utkání sezony, což je velmi slušná bilance.
Debut v reprezentačním dresu si odbyl 26. června 1999 v zápase s Lotyšskem. Hned při své první turnajové účasti na reprezentační úrovni, což byla v roce 1999 Copa America, se dočkal celkového prvenství a zapsal i do statistik gólem v zápase proti Venezuele. Při světovém šampionátu v Asii byl již Ronaldinho stálým členem základní jedenáctky a na již zmiňovaném turnaji v roce 2002 tvořil společně s Ronaldem a Rivaldem obávanou trojici „3R“. Velmi často se vzpomíná na jeho gól ve čtvrtfinále proti Anglii, kdy svým padáčkem z přímého kopu překvapil Davida Seamena a podílel se na výhře 2:1. V tom samém zápase byl ale vyloučen za faul na Dannyho Millese a chyběl Brazílii v semifinále proti Turecku, které ale i bez něj Brazilci zvládli a Ronaldinho mohl nastoupit ve finále mistrovství světa. Po dvou gólech Ronalda se Brazilci radovali z mistrovského titulu a Ronaldinho ze svého prozatím jediného.
V březnu 2004 jmenoval Pelé Ronaldinha jako jednoho ze 125 nejlepších žijících fotbalistů. 29. června 2005 vedl Ronaldinho Brazílii jako kapitán na Poháru konfederací FIFA v Německu a ve finále, kdy Brazilci porazili Argentinu 4:1 byl jmenován hráčem zápasu.
Na mistrovství světa do Německa 2006 odlétali Brazilci jako jasní favorité a Ronaldinho jako největší hvězda turnaje, ale tyto domněnky nebyly vůbec naplněny jak brazilský tým, tak Ronaldinho zůstali daleko za očekáváním a po čtvrtfinálové prohře s Francií 1:0 se na ně svrhla obrovská vlna kritiky a hlavně právě na Ronaldinha. Bezprostředně po světovém šampionátu zničili vandalové v brazilském městě Chapecó 7,5 metru vysokou sochu Ronaldinha ze skleněného vlákna a pryskyřice, která tam byla postavena na počest Ronaldinhova zvolení nejlepším hráčem planety podle FIFA pro rok 2004. Ale i přes tento výpadek zůstává Ronaldinho jedním z nejlepších fotbalistů světa.
